Historie vs. současnost

Poměrně nedávno se mi konečně povedlo sehnat, v dnešní době poměrně raritní, model Fjordského koně (13250) od značky Schleich. Tento model patří do "zlaté éry" v tvorbě této německé značky, kdy byly na přelomu století vytvářeny figurky té nejlepší a nejvyšší kvality, které jsou velmi ceněné dodnes. A tento model mezi ně rozhodně patří, protože reprezentuje plemeno, které se mezi figurkami v té době příliš nevyskytovalo. Fjordský kůň je velmi charakterictický a oblíbený pro svůj vzhled se všemi jeho hlavními atributy. Krátce střizená melírovaná hříva, kdy je znatelný střední černý tón vlasin ve vytvarovaném hřebenu, plavá barva, úhoří pruh a velmi hustý a dlouhý ohon stejné barevnosti jako hříva.

Schleich všechny tyto znaky splnil a vytvořil tak krásnou figurku, kterou ale v roce 2006 stáhli z trhu a oficiálně tak začal hon sběratelů na tohoto poníka :) O osm let později byla vytvořena fjordská rodinka s hřebcem, klisnou a hříbětem, na kterou se všichni těšili. Výsledný vzhled těchto figurek byl ale velmi... rozpačitý a tak mne napadlo srovnání staršího valacha s novým hřebcem a došlo mi, že se tu vlastně nejedná o žádnou soutěž, protože tady je vítěz jasný už od roku 2000.

Strategie značky Schleich změnit tvůrčí tým, byla jistě osvěžující pro firmu, ale ve výsledku si myslím, že figurkám hodně ublížila. Je na nich znát větší cit pro detail, který je ovšem trochu na škodu, když se nepodá správně. Modely z období před rokem 2000 jsou sice hladké, ale o to více osobité... Nemají tak propracovanou texturu srsti, ale za to jsou více realistické. Čím to je? 

U Schleich nastal jeden zásadní problém... zaměřili se až příliš na dětské zákazníky. Co láká děti? Pohádky a roztomilost. A tak některé figurky doslova překypují roztomilostí, především mláďata, což by nebyl až takový problém, ale u dospělých jedinců je to jako pěst na oko.

A tak pokud srovnám ony dva modely fjordů, jednoznačně vítězí starší model, který nemá to příšerné rýhování kopyt, černé peckovité oči, strojově linknutý úhoří pruh (i když se Schleich neustále chvástá tím, že se u nich maluje ručně), až příliš krátkou hlavu a nakonec velikost  Ardenského koně.

Jsem rád, že mám oba modely, protože toto plemeno koně mám také velmi rád, každopádně za starší model jsem velmi vděčný, protože cesta k jeho sehnání byla dlouhá a trnitá a je prostě... okouzlující :)